<<<
Prof. Jaroslav Přikryl >>>
O klenoty je třeba správně pečovat. Když před několika lety vznikla myšlenka obohatit čas předletní koncertní sezóny sérií vystoupení Sukova komorního orchestru a menších instrumentálních souborů v atraktivním prostředí prostor Pražského hradu, nastalo hledání vhodného názvu.Měl obsahovat kritéria vyjimečné kvality skladeb vybraných do programů i dostatečně přitažlivou sílu této akce. Rozhodnutí bylo výrazné - jde o Hudební klenoty na Pražském hradě. A poněvadž obecenstvo je z velké části mezinárodní, putují tyto klenoty z Prahy Evropou do celého světa. Letos se tento festival, který vyplňuje mezeru mezi Pražským jarem a letní sezónou konal už po páté.
Je to řada podvečerních koncertů (nedosahující rozměrů celovečerního programu) se zajímavými zahraničními hosty i domácími sólisty. Programy nejsou úplně standardní, lépe řečeno nejsou sestaveny podle běžných programových šablon a nacházíme v nich letos především díla W. A. Mozarta, světovou premiéru Concertina pro flétnu a harfu anglického skladatele S. Dodgsona. Stejně zajímavá byla kombinace Mozartova kvintetu pro flétnu a smyčcové nástroje (která je transkripcí jeho nejrozsáhlejší klavírní sonáty C-dur KV 521 pro 4 ruce, kterou vytvořil americký flétnista R. Stallman a zároveň byl protagonistou této světové premiéry) se Smetanovým 1. kvartetem e-moll „ Z mého života“.Stallmanova transkripce je tak trochu diskutabilní, protože proměňuje dílo do jisté míry na skladbu koncertantní, kde má dominantní úlohu hlas flétny. To ryze komorní dílo B. Smetany zanechalopo stránce žánrové i provedením Kvarteta Martinů dojem jednoznačnější. Vedle zkušených hudebníků uplatňuje festival „Hudební klenoty na Pražském hradě“ také princip otevírání dveří mladým instrumentalistům, kteří splňují naděje vzniklé z jejich dosavadní koncertní činnosti.V tomto kriteriu je naprosto přesvědčivá harfenistka K. Englichová, která mi imponovala svou jistotou a instrumentálním mistrovstvím. Když jí posloucháte, máte pocit, že hrát na harfu vůbec není těžké, což je sice dojem ošidný, nicméně dostaví se vždycky, když se setkáte s někým, kdo toto umění ovládá. Mladou houslistku Danu Klimánkovou můžeme s klidným svědomím označit za velikou naději, jak po strance její výborné dispozice, tak i proto, že na její hře se projevuje dobrá škola i imponující estetické cítění, jehož projevem je krása tónu v celém sólistickém partu, nejen v kantilénách. Mozartův houslový koncert A-dur KV 219 patří mezi klenoty nejen jako dílo, ale jako interpretační čin.
Sukův komorní orchestr dnes disponuje opravdu mimořádně kvalitním instrumentálním fondem, který se potvrzuje jak v nástrojovém, tak v muzikálně výborném provedení tak nesnadného díla, jakým je Dvojkoncert pro housle a hoboj d-moll (Jan Adamus - hoboj, Martin Kos koncertní mistr SKO - housle) a 6. Braniborský koncert J. S. Bacha - tónová vyrovnanost, agogická pružnost i technická bravura, to byly přednosti provedení děl v cyklu Hudebních klenotů na Pražském hradě v letošním ročníku. Sólové party v Braniborském koncertu hráli s těmito přívlastky členové violové skupiny SKO, Karel Untermüller a Filip Kimel.Vrcholem letošního festivalu Hudební klenoty na Pražském hradě byl závěrečný koncert ve Španělském sále. Před orchestrem stál vynikající a spontánní hudebník Willhelm F.Walz, který s hlubokým pochopením vedl komorní těleso ke skvělé dynamičnosti v úvodní Sukově Serenadě Es dur op. 6 a spolu s dechovými nástroji také v Mozartově Symfonii A dur op. 201. Tento koncert měl skvělé sólistky - sopranistku Marinu Ulewicz (Německo), která především v Mozartově árii Bella mia fiamma byla fascinující (po takovém díle a výkonu je těžké stejně zaujmout dílem stejného druhu, natož již od Mozarta celkem krotkou árií „Oh Barbaro” z opery Il re Pastore. Druhou sólistkou byla obdivuhodná Susan Kagan v Mozartově klavírním koncertu F dur KV 413. Zasloužila si lepší nástroj, ale její výkon stojí za kompliment.Letošní „Hudební klenoty na Pražském hradě“ jsou uzavřeny a myslím, že by měla být uzavřenaa zreformována celá tato v dobrém slova smyslu ambiciózní myšlenka. Je asi třeba se rozhodnout: co z ní zachovat a co obměnit k nové podobě dalších ročníků, neboť se domnívám, že by se jí mělo dostat povšimnutí mecenášů, kteří by jí dokázali podpořit k jejímu dalšímu šíření.Takový je život a zejména život hudební.
Autor: Prof. Jaroslav Přikryl
<<<
„ …Sukovo dílo Serenáda Es dur op. 6 je ke slyšení v podání nejednoho slavného orchestru. Teprve však provedení tohoto komorního tělesa se rozzářila do neslýchané krásy…”
„ ...ve Dvořákově Serenádě, plnou měrou vytryskla vznešenost české smyčcové hudby, kterou v interpretaci ansámblu bylo publikum zcela uchváceno…“
„ …Janáček se orchestru vskutku povedl a dokumentoval tak jeho hráčské i umělecké kvality nadevší pochybnost…“
Hana Jarolímková
„ ...V jeho výkonu nic není ponecháno náhodě. Dokonalá souhra, přesná hra každého instrumentalisty, ale pro komorní hru nezbytná kultivovanost zvuku patří k samozřejmým přednostem Sukova komorního orchestru... “
Petar Zapletal
